V gastronomii naší kuchyně je mnoho věcí, které nám připadají tak obyčejné, přirozené a každodenní, že se už ani nezamýšlíme, jak je možné, že vůbec jsou, jak by svět bez nich vypadal. Šlo by lidstvo a jeho historie jiným směrem? Jedním ze zázraků, které nám rostlinná říše naservírovala, je hrozen vína. Ten obyčejný hrozen vína, který koupíte v každém obchůdku s potravinami, v každém supermarketu a na každé tržnici.
Hrozen vína, který je v dnešní době k dispozici celoročně, občas z něj uzobneme, občas něco upečeme, ale hlavně si výsledek zrání vinné révy dopřáváme s radostí v každé sklenici dobrého vína, společensky se při něm bavíme, diskutujeme, děláme umění či vědu. Svět, ten dnešní, moderní, by byl bez vína asi o dost horší.
Přeměnit vodu ve víno uměl jenom Ježíš, ale nebyl sám. U starověkých národů to byla často existenciální otázka, a tak se víno a kvašené pivo konzumovalo jako voda. Používání v opačném gardu si totiž ve starověku vybírala krutou daň ve formě nemocí a dětské úmrtnosti. Došlo to tak daleko, že ve slavných městech jako Babylon, Alexandrie a Atény se ředěné víno pilo z nutnosti, dokonce se podávalo i nemluvňatům. Už slyším hlasy vyznavačů nejlepšího moku na světě, jaké by to bylo pěkné dostávat víno od plínek. Vězte, že nebylo, ale když jde o přežití, toleruje se spousta hříchů.
Voda neměla na růžích ustláno staletí, venku v přírodě sloužila dobře a bez problémů, ale ještě v počátku 17. století byla voda symbolem falešnosti a lží. Slavný Shakespeare tento předsudek dokonce použil v Othellovi, kde jeden z veršů z ní: „… byla falešná jako voda.“ Tím končím. Voda si něco podobného nezaslouží a to, k čemu byla přirovnávána, a jak tehdy dopadala, bylo dílem jenom a jenom člověka a jeho nevhodných hygienických zvyků. Jsem šťastná, že nám dnes z kohoutků teče a v prodejnách se nabízí voda kvalitní, pitná a „co hrdlo ráčí“. Na druhou stranu tehdejší stav víno zpopularizoval a dnes tomu nic neubere na důležitosti.
