„Únava se nám zdá stejná, ale není to tak. Druhů je hodně, ale vždy tělo dává jasnou zprávu, že něco potřebuje,“ říká v Balancu psychoterapeutka a koučka Zdenka Mlnaříková. Může se zdát, že žijeme v době, kdy se únava stává normou. Mnoho z nás si myslí, že na odpočinek nemá čas, že si ho nezaslouží nebo nemohou dovolit.
Neplatí to rozhodně pro všechny a i odpočívat se musí umět. Jsou situace, kdy musíme brát ohledy především na sebe, abychom se nepřečerpali. Vše ostatní by mělo jít stranou. „Dlouhodobá únava může pramenit i z nefunkčního vztahu nebo z přehlcení emocemi.“ Možná to znáte, máte volný den, vyčleníte si ho pro odpočinek, celý den proležíte na gauči a odpočatí se rozhodně necítíte. I oddechovat se musíme naučit, na každého funguje něco jiného a člověk hledá své vlastní zdroje. Pro někoho je to třeba tanec nebo chození po horách, jiného člověka by taková aktivita spíše ještě více unavila.
„Někdo pociťuje vinu, v dětství slyšel, že odpočívají jen lenoši.“ I odpočinek je něco, co sobě můžeme dovolit a udělat to. Nevyčítat si, že ještě můžeme poslat pár e-mailů nebo umýt nádobí. Cokoliv nás nabíjí, je v pořádku, nejsme stroje.
Zdenka Mlnaříková chválí i to, když si o odpočinek umíme říci. Vstaneme od stolu s přáteli, omluvíme se a jdeme spát. Není to neslušné, měli bychom se přeci i slušně chovat k sobě, ke svému tělu a nepřečerpávat se. Únava se také mění s naším postojem k tomu, co se chystáme dělat. Zamilovaní lidé neváhají po práci jet na otočku 200 kilometrů, jen aby byli na chvíli se svým protějškem.
